Publikováno

Náš příběh 3: Korálek ke korálku

Dominantou našeho piknikového batohu je logo vyvedené v barvě batohu. Když jsme vyráběli batůžky, přemýšleli jsme, jak na nich ztvárnit název značky a Šárka si vzpomněla na krabici s korálky a stavem na jejich navlékání, která od jejího dospívání odpočívala v pokoji u rodičů. Vyrobila tak první korálkové logo Eskero a už nebylo potřeba dál zvažovat další možnosti. Bylo originální a přesně takové, jaké jsme ho chtěli mít, protože celé období, během kterého piknikový batoh vznikal, by se dalo popsat tak, že jsme navlékali jednu část k druhé, pevně je spojovali, a tvořili z nich dokonalý celek.

Domluvili jsme se s Lexovou sestřenicí, která pak vyrobila nášivky na ostatní batohy v dalších barvách. Jedná se o stoprocentně ruční práci a tak na batůžku (a to nejen v nášivce) najdete kus nás a našich rodinných vztahů.

Jako k sobě patří korálky na nášivce, tak patří k piknikovému batohu také pikniková deka. Tu jsme vytvořili tak, aby ladila s batohem – zvrchu šedivý měkkoučký fleece olemovaný barvou batohu a zespodu nepromokavý a jednoduše omyvatelný polyester.

Ušitím deky jsme vytvořili komplet, který obsahuje úplně všechno, co správný piknikový batoh má mít, z českých zdrojů a materiálů. Je v něm duch a srdce naší rodiny a proto doufáme, že i vám, vašim rodinám a přátelům přinese mnoho zážitků a radosti.

Publikováno

Náš příběh 2: Co nejvíc český piknikový batoh

Po vytvoření prvního prototypu piknikového batohu jsme stáli před rozhodnutím, jaký použít materiál. Chtěli jsme, aby celý piknikový batoh vznikl v Čechách, hledali jsme tedy českou textilii, která splní naše požadavky na údržbu a odolnost. Narazili jsme ale na to, že se v Čechách a dokonce i v Evropě se podobné textilie téměř nevyrábějí a proto jsme alespoň od českého dodavatele vybrali látku kortexin. Když jsme ho objevili, byli jsme naprosto nadšení z toho, jak přesně odpovídá našim potřebám – díky speciální úpravě nepropouští vodu, je jako stvořený pro velkou zátěž a velmi snadno se udržuje. Výběrem kortexinu ale naše práce rozhodně neskončila – museli jsme ještě najít kvalitní dodavatele dalších drobných, ale neméně podstatných, věcí, jako jsou zipy, popruhy, gumičky, termoizolační výplně… a tady jsme byli mnohem úspěšnější, všechny další komponenty na piknikovém batohu pochází z české výroby. 

Bylo také potřeba zajistit dodavatele vnitřního vybavení batohů – talíře, kelímky na nápoje, příbory a prostírání. Nečekali jsme, že třeba zrovna taková drobnost, jako prostírání nám může výrobu batohu zkomplikovat – bylo celkem náročné najít látku, která by barvou odpovídala barvě batohu, aby pak námi ušité prostírání a batoh byly dokonale sladěné.

Poslední perličkou je, že jsme tohle všechno stihli přibližně za měsíc a půl, chtěli jsme totiž prodej spustit před Vánoci 2016.

Když jsme se rozhodli batůžek prodávat, začali jsme samozřejmě také vymýšlet název. Tady jsme se od české kotliny trochu odklonili. Protože Lexova rodina pochází z Řecka, hledali jsme i v řeckém slovníku, kde nás zaujalo slovo εσκεμμένος (čti eskemeːnos), s významem záměrný, úmyslný, vědomý. Trošinku jsme si s ním pohráli a vznikl název ESKERO, pod kterým jsme v listopadu 2016 spustili prodej piknikových batůžků a příslušenství.

Publikováno

Náš příběh 1: Jak vznikl první piknikový batoh

Jsme milovníci přírody a dobrého jídla, teď už manželé a rodiče. Jako studenti jsme našli jeden druhého a také jsme našli společnou zábavu – pobyt v přírodě a pikniky. Jenže nám vadilo, že se v přírodě nemůžeme najíst trochu civilizovaně a pokud ano, musíme s sebou nést těžký a neforemný piknikový koš. Přemýšleli jsme, co s tím. Šárku nejprve napadlo, že by vyrobila univerzální kapsu na piknikové nádobí, která by padla do každého batůžku, ale Lexa přišel s nápadem, že vytvoříme vlastní piknikový batoh, který přesně naplní naše potřeby – bude pohodlný, praktický, bude v něm místo na potřebné piknikové nádobí a bude mít termoizolační kapsu, která udrží teplotu potravin takovou, jaká má být.

První prototyp batohu, zatím jen z obyčejné bavlněné látky, jsme ušili v Bruselu, kde jsme byli na brigádě. Šárka dostala šicí stroj po babičce a vzala ho tehdy s sebou. Moc se to hodilo, protože Belgičané milují pikniky a často nás na ně zvali. Na zahradě domu, ve kterém jsme pracovali, si tedy Šárka rozložila šicí dílničku a vznikal první batůžek, který máme dodnes.

Když jsme na prototypu otestovali střih a doladili ho k dokonalosti, vrhli jsme se na ušití batůžku z vybraných materiálů. Zasedli jsme ke starému a léty prověřenému babiččinu stroji a společně jsme ušili první piknikový batoh přesně podle našich představ. Museli jsme doladit ještě drobné nedostatky:  došlo k úpravě ramenních popruhů tak, aby nosícímu byly pohodlné a nepotil se pod nimi, a bylo nutné trochu vyladit termoizolační kapsu, aby do ní byl dobrý přístup, ale pak už jsme s batohem byli opravdu spokojeni.

V té chvíli začala cesta, která vedla přes naše první výlety, zájem kamarádů a rozšíření výroby až k současnosti.

Publikováno

Aby piknik nebyl nuda 2. díl – hry do přední kapsy piknikového batohu

Přicházíme s druhým dílem seriálu o zábavě na pikniku. Tentokrát si připomeneme či představíme pár her, které jsou jako dělané do přední kapsy našeho piknikového batohu, bude se tedy jednat o hry, ke kterým využijete prostorově nenáročné pomůcky a piknikový batoh tak může sloužit především svému hlavnímu účelu – donést na piknik co nejvíce skvělého jídla a pití.

I tentokrát se vlastně vrátíme do našeho mládí.

Skákání přes gumu

K této hře jsou potřeba minimálně 3 hráči – a co si budeme povídat, většinou se jednalo spíše o hráčky. Třeba by ale stálo za to zlákat nějakého muže či chlapce k tomu, aby také ukázal, co umí. Potřebovat budete prádelní gumu o délce 4-5 m (v současnosti na googlu po zadání klíčového slova „skákání gumy“ najdete i gumy specializované a barevné).

Skákat můžete mnoha způsoby (překvapilo nás, kolik videí se na toto téma dá najít na youtube), ale my vám představíme základní sestavu a tzv. „školku“.

Sestava spočívá v sérii navazujících skoků, dají se opsat slovy – dovnitř jedna noha, dovnitř druhá noha, dovnitř obě, obě nohy na gumu, obě ven a hotovo. Jelikož ale v tomto případě video řekne víc, než tisíc slov, základní sestavu najdete v prvních 25 vteřinách tohoto videa:

Školku vám zase celkem dobře znázorní tento obrázek:

Základní sestava i školka mají šest úrovní obtížností neboli tříd (ale můžete si i přidávat :)):

1. třída – guma po kotníky,
2. třída – guma do půlky lýtek,
3. třída – po kolena,
4. třída – guma v půlce stehen,
5. třída – guma ve výšce hýždí,
6. třída – do pasu.

Přebírání provázku

I tato zábavy bývala spíš holčičí – s tím, jak na ni, si zase pomůžeme videem:

Zabavíte se donekonečna a stačí k tomu jen provázek o délce přibližně 1 metru.

Skákání přes švihadlo

Kromě skákání přes švihadlo jen tak, kondičně, se můžete pokusit pokořit i další „školku“.

  1. Desetkrát přeskočit švihadlo snožmo.
  2. Devětkrát přeskočit švihadlo se střídáním pravé a levé nohy.
  3. Osmkrát přeskočit pouze po pravé noze.
  4. Sedmkrát přeskočit pouze po levé noze.
  5. Šestkrát přeskočit snožmo, ale se zkříženýma nohama.
  6. Pětkrát přeskočit snožmo, ale točit švihadlo dozadu.
  7. Čtyřikrát přeskočit se střídáním přeskoku snožmo a se zkříženýma nohama.
  8. Třikrát přeskočit švihadlo po jedné noze – pravé, ale točit švihadlo dozadu.
  9. Dvakrát přeskočit švihadlo po jedné noze – levé, ale točit švihadlo dozadu.
  10. „Vajíčko“ – přeskočit švihadlo snožmo, ale ruce se švihadlem jsou před tělem zkřížené.

Kuličky

Pokud se vám podaří najít vhodný plácek a vyhloubit něm důlek, máte vyhráno a můžete se pustit do cvrnkání.

Základní hra (podle Českého kuličkového svazu) je pro dva hráče, kteří ze startovní čáry nejprve hodí jednou svou kuličkou směrem k důlku. Kdo k němu dohodí nejblíž, má možnost určit, kdo začne hrát jako první. Tyto první kuličky si hráči vezmou zpět a pak všech svých deset kuliček, nejprve jeden a pak druhý, rozmístí hodem kolem důlku. Poté se začíná s cvrnkáním a vyhrává ten, kdo jako první dostane do důlku všechny své kuličky (je tedy potřeba, aby byly na první pohled odlišné).

Mnohem víc napětí ale poskytuje hra o kuličky. V té všichni hráči opět házením umístí své kuličky kolem důlku. Ten, kdo má nejvíce kuliček v důlku nebo nejblíže k němu, začíná hrát. Postupně cvrnká kuličky do důlku (a nemusí jen své, může hrát i s kuličkami soupeřů) až do chvíle, kdy se do něj netrefí. V tu chvíli bere z důlku všechny kuličky, které do něj nacvrnkal a ve hře pokračuje stejným způsobem další hráč.

Ve vhodném terénu taky můžete popustit uzdu své fantazii a vytvořit přírodní kuličkodráhu.

Vyřezávání

Stačí s sebou sbalit malý kapesní nožík a starší děti můžete zabavit tím, že si budou vyřezávat lodičky z kůry (tady je ale dobré, aby pak lodičku bylo kde vypustit), či si třeba zdobit hůl, kterou předtím sami v lese našly.

Skákání panáka

Pokud si s sebou vezmete kousek křídy a nebo namalujete panáka klacíkem do prachu, můžete se zabavit skákáním panáka.

Hráč hodí kamínek do prvního pole a pak ho přeskočí až na pole č. 2. Zbytek panáka pak hráč doskáče až k hlavě a vrací se stejným způsobem na start, při cestě zpět kamínek sebere a na uprázdněné pole už normálně skočí. Po něm skáče další hráč. V dalších kolech se hází kamínek postupně na pole č. 2, 3 atd. a svou skákací cestu opakuje, až dokud se kamínek nedotkne všech polí panáka, v tom případě hráč svou hru úspěšně dokončil.

Pokud ale během svého „tahu“ hráč udělá chybu (přešlápne čáru, nedoskočí tam, kam měl či se nestrefí kamínkem do správného pole – což je u vzdálenějších polí už celkem napínavé), vrací se na začátek a v dalším kole se pokouší o zdolání nepřekonané mety.

Hacky sack (také footbag či česky hakysák)

Vzpomínáte si na něj ještě? V éře jeho největšího rozmachu jsme ho hrávali snad všude, včetně školních záchodků. Je to malý látkový či háčkovaný míček se sypkou a vhodně těžkou náplní (např. silikonové kuličky nebo suché luštěniny), který se hráči snaží udržet ve vzduchu pomocí svých dolních končetin (mohou použít koleno, lýtko, nárt, špičku nohy, hrany chodidel) co nejdéle. Odměnou je dobrý pocit ze spolupráce a dosaženého času.

Alternativou je také tzv. freestyle, ten mohou hrát buď jednotlivci či dvojice a jedná se o provádění různých triků (např. obtočení nohy kolem vznášejícího se míčku, zastavení míčku, zapojení neobvyklého místa na těle – hlavy, lýtka…).

Dalšími variantami je footbag net – v podstatě volejbal s hacky sackem, hraje se ve dvou lidech – či golf – kdy footbag je míčkem a noha golfovou holí, cíl je samozřejmě v jamce.

 

Tímto bychom dnešní díl seriálu uzavřeli a společně s vámi se těšíme na další.

V prvním dílu seriálu jsme zavzpomínali na hry našeho dětství, v těch dalších vám přineseme tipy např. na hry karetní, na hry, které se hrají s papírem a tužkou a na hry, které přece jen zaberou trochu víc místa.

Publikováno

Aby piknik nebyl nuda 1. díl – hry našeho dětství

K pikniku patří kromě přívětivého počasí a dobrého jídla taky zábava, která se hodí zejména tehdy, pokud s vámi vyrazí děti (a nebo hraví dospělí 😊).

Proto přicházíme se seriálem plným nápadů na různé hry, které váš piknik oživí a promění v barevnější zážitek.

V prvním díle si připomeneme hry, které jsme my nebo naši rodiče hrávali dříve, osobně si je pamatujeme zejména z devadesátých let 20. století. Jedná se o hry, ke kterým v podstatě nic nepotřebujete, jen dostatek parťáků, takže v piknikovém batůžku zbyde dostatek místa na dobroty a pochutiny.

Nejprve začneme několika pohybovými hrami, po kterých hráčům vyhládne a mohou se pak pustit do jídla, které jim naservírujete.

Cukr, káva, limonáda

Hráči stojí na startovní čáře, v cíli zády k nim stojí „vyvolávač“. Ve chvíli, kdy začne odříkávat: „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum.“, se hráči dají do pohybu směrem k němu. V okamžiku, kdy zazní „bum“, se vyvolávač otočí a ostatní hráči musí zůstat stát na místě bez pohnutí. Koho vyvolávač uvidí se pohnout, ten se vrací na startovní čáru. Kdo jako první dojde do cíle k vyvolávači, vyhrává, stává se sám vyvolávačem a hra začíná od začátku. Vyvolávač může hru ozvláštnit zejména tím, jak rychle „Cukr, káva…“ odříká a jak rychle se otočí.

 

Na schovávanou/Zmizík

Hru na schovávanou určitě známe všichni, tak si ji jen připomeneme – je vybrána tzv. „pikola“, u které jeden hráč počítá (např. do deseti, dvaceti…) a pak se slovy „Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát, už jdu.“ vyráží hledat ostatní hráče, kteří se během počítání poschovávali. Ti se zase naopak mohou snažit nenápadně proplížit k pikole. Pikající hráč se snaží „zapikat“ ty poschovávané, ti poschovávaní se pokouší zapikat pikajícího, oboje slovy „Deset, dvacet, jméno hráče.“ Ten, kdo byl zapikán jako první, piká i v příštím kole.

Pro ozvláštnění cesty na místo, které jste si pro piknik zvolili, se skvěle hodí varianta hry na schovávanou „Zmizík“. V putující skupině je určen hlavní hledač. Ten může kdykoli během cesty vykřiknout „Zmizík!!!“ a začít počítat. Ostatní se musí co nejrychleji poschovávat. Hlavní hledač se po skončení počítání může pohybovat pouze po cestě, nesmí vykročit mimo ni, hledá tedy především pohledem a koho najde, toho zavolá jménem a také označí místo, kde ho vidí (např. „Tomáš za šípkovým keřem!“). Pokud už nemůže nikoho najít a nebo osobu vidí a nedokáže identifikovat jménem, vyhlásí konec hry, pokračuje se v cestě všichni napjatě očekávají, kdy se zase ozve zavolání „Zmizík!!!“.

 

Honzo, vstávej!

Jeden hráč stojí v určité vzdálenosti čelem k ostatním a postupně je oslovuje slovy „Honzo, vstávej!“. Oslovený zareaguje otázkou „Kolik je hodin?“ a odpověď může znít třeba „Tři slepičí!“, „Osm sloních.“ nebo „Dva hadí.“ Hráč se pak pokusí ujít určený počet kroků určeným způsobem (slepičí kroky jsou dlouhé max. 10 cm, sloní jsou nejdelší, jaké daný hráč dokáže udělat a hadí už necháme na vaší fantazii 😊). Ve vymýšlení dalších variant zvířecích kroků vám nikdo nestaví žádné hranice a výzvy, které spoluhráčům předložíte, jsou jen na vás, ale přikládáme i pár tipů na další kroky.

 

Na babu

Ve vymezeném prostoru je předem určená „baba“ a ostatní hráči, které se snaží baba dohonit a jednomu z nich babu předat plácnutím a slovy „Máš babu“. Dalším pravidlem je, že „oplatky se nepečou“, tzn., že ten, kdo teď babu dostal, ji nemůže předat tomu, od koho ji dostal. Ze hry se dá uvolnit tak, že hráč řekne: „Piky piky na hlavu, že na babu nehraju.“

Strašidelnější variantou je tzv. „Krvavé koleno“. Opět má jeden hráč babu, ten je Krvavým kolenem a je schovaný někde stranou. Ostatní se drží za ruce a při chůzi v kruhu odříkávají: „První hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila.“ atd., až jeden z hráčů, který je s Krvavým kolenem předem domluven na konkrétní hodině, vykřikne „Lampa zhasla!!!“, což je pro Krvavé koleno signál, že má vyrazit chytat spoluhráče a pro spoluhráče, že se mají rozprchnout. Kdo je první chycen, je v dalším kole Krvavým kolenem.

Pro malé děti je zase variantou hra „Pan čáp ztratil čepičku“. Je určen čáp, který odříkává slova „Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku….“ a doplní nějakou barvu, např. oranžovou. Hráči ve svém okolí musí honem najít něco oranžového a toho se dotknout prstem, nesmějí to ale najít sami na sobě. Kdo se jmenované barvy dotýká, ten je před čápem v bezpečí. Kdo se barvy nedotýká, toho čáp může chytit a kdo je chycen jako první, stává se pro příští kolo čápem.

 

Domečky pro skřítky

Pokud na piknik vyrazíte do lesa, oblíbenou zábavou je stavění skřítčích domečků – v kořenech stromů, u pařezů, z mechu, klacků, listí, jehličí… Pokud budete chtít, hra pak může vyvrcholit např. přehlídkou domečků, kdy si všichni účastníci vezmou tři kamínky, klacíky nebo něco podobného a hlasují, který domeček se jim líbil nejvíc. Nesmí hlasovat pro svůj a ostatním mohou přidat buď jeden, dva nebo tři hlasy, tzn. že je vyřešena situace, kdy se nemohou rozhodnout mezi třemi domečky nebo se jim ze všech nejvíc líbí jen jeden domeček.

 

Slovní kopaná

Pro chvíle odpočinku na dece s plnými břichy se hodí např. slovní kopaná. První hráč vykopává – řekne nějaké slovo, např. SÝR. Další musí vymyslet slovo, které začíná na poslední písmeno (nebo v jiné variantě slabiku) předchozího slova, tedy např. RACHOT. Takto se hráči postupně střídají a hra většinou končí ve chvíli, kdy už nikoho další slovo nenapadá, vyčerpána celkem brzy bývají slova začínající na písmeno A, na které mnoho slov končí. Žádné slovo nesmí být během jedné hry řečeno dvakrát.

V dalších dílech seriálu vám přineseme tipy např. na hry karetní, na hry, které se hrají s papírem a tužkou, na hry, které se vejdou do přední kapsičky piknikového batůžku a na hry, které přece jen zaberou trochu víc místa.

Publikováno

Lahodný ovocný koláč

jahodový koláč, bílé nádobí, piknik, pikniková deka

jahodový koláč v kruhové formě, recept na piknikLéto nám přináší velké množství nejrůznějšího ovoce. Jeden z nejlepších způsobů, jak ho zpracovat, je podle nás schovat ho do slaďoučkého koláče. Pro tentokrát jsme koláč ozdobili jahodami, ale neméně dobrý bude s jakýmkoli jiným ovocem. Při jeho přípravě se nemusíte bát žádných komplikací, postup je velmi jednoduchý.

 

Připravte si:

120 g cukru

1 kelímek (cca 200 g) zakysané smetany

290 g polohrubé moukyingredience na jahodový koláč, recept na piknik

150 ml oleje

1 vejce

1 lžičku prášku do pečiva

300 g libovolného ovoce, větší druhy pokrájejte na vhodně velké kousky

Nejprve zapněte troubu a předehřejte ji na 180°C. Koláčovou formu vyložte pečicím papírem nebo vymažte tukem a vysypte hrubou moukou. V míse smíchejte všechny ingredience dohromady a vzniklé těsto nalijte do formy. Nakonec rychle (čím kratší dobu bude kypřicí prášek reagovat s tekutinou v těstě, tím nadýchanější bude výsledek po upečení) nasypte/rozložte ovoce a hurá s formou do trouby, kde koláč pobyde cca 25 minut, dokud se neupeče dozlatova.

Před vložením do trouby můžete ještě koláč posypat drobenkou (1 díl másla, 1 díl cukru a 2 díly hrubé jahodový koláč před upečením, recept na piknikmouky prsty smícháte v misce, můžete ji ovonět 1 lžící vanilkového cukru) nebo, pokud se k ovoci chuťově hodí, strouhaným kokosem.

Pokud množství ingrediencí zdvojnásobíte, těsta bude tak akorát na plech.

Zdrojem receptu byly tentokrát stránky Sladká pusa.

Publikováno

Piknik s atmosférou středověku

areál hradu Zvíkov

zvíkov vstupní bránaDnes se vypravíme na výlet, ideální pro piknikový batůžek a vhodný nejen pro milovníky historie – cílem bude obec Zvíkovské Podhradí a především hrad Zvíkov. Nacházejí se na soutoku Vltavy s Otavou, na břehu Orlické přehrady.

Kudy povede vaše putování?

Do Zvíkovského podhradí je možné dostat se několika způsoby. Nejjednodušší a nejpohodlnější je to jistě autem, parkování je možné na dvou placených parkovištích, jedno je blíže k hradu, druhé blíže k obci, parkovné se pohybuje kolem 60 Kč za vozidlo na den. Velmi lákavá je rozhodně možnost využít kyvadlové lodní dopravy mezi Zvíkovem a zámkem Orlík. Co se týče hromadné dopravy, autobus sice jede přímo do obce Zvíkovské Podhradí, ale je k dispozici jen ve všední dny, a cestu vlakem je nutné spojit s pěší turistikou. Vlaková zastávka Vlastec je vzdálena 14 km cesty po turistických značkách, stejně jako zastávka Smetanova Lhota, z Čimelic se projdete ještě o dva kilometry dále. Přímo k hradu vedou také dvě cyklostezky. Z Písku kratší trasa č. 1149,  druhou variantou je tzv. Otavská cyklostezka neboli trasa č. 1225, která začíná na Šumavě.zvíkov cyklostezky

Hrad

Hrad Zvíkov se nachází přímo nad soutokem Vltavy s Otavou a nabízí překrásný výhled na Orlickou přehradu. Máte možnost zúčastnit se prohlídky s průvodcem, kterou by vzhledem k bohaté historii hradu a jeho historickému významu byla opravdu škoda vynechat, a nebo se můžete jen tak toulat kolem hradeb a prozkoumat všemožná jejich zákoutí (více fotek v galerii na konci článku). Právě tady je ideální místo pro uskutečnění pikniku, přímo od zaměstnance zámku jsme dostali informaci, že si můžete deku rozložit kdekoli je vám libo, vstup na travnaté plochy není nijak omezen (prý leda vaším strachem z klíšťat, repelent tedy pro jistotu s sebou). Kdybyste náhodou zjistili, že v piknikovém batůžku nějaká dobrota chybí, nachází se v areálu hradu také kiosek a kavárna, kde můžete proviant doplnit a nebo se osvěžit zmrzlinou.

věž hradu zvíkovZvíkovské Podhradí

Pokud by vám zážitek z hradu nestačil, zásoby v batůžku došly a přesto vás trápil hlad nebo byste se v této oblasti chtěli zdržet delší dobu, v obci se můžete ubytovat např. v Hotelu Zvíkov nebo Pivovarském dvoře Zvíkov (zde také vaří vlastní pivo) či v několika penzionech. V obou hotelích najdete také restauraci a k ní náležející dětské hřiště. V horkých dnech by byla velká škoda minout veřejné koupaliště, které nabízí luxusní brouzdaliště pro nejmenší, větší, tak akorát hluboký bazén pro starší děti a velký bazén pro zkušené plavce.

Recepty s vůní šafránu, zázvoru, medu a česneku

Aby byla atmosféra středověku dokonalá, máme pro vás i několik tipů na stylová jídla. Co třeba takový žitný chléb s tvarohem a pažitkou? Do skleničky si také můžete nachystat slanou ovesnou kaši (my bychom se oproti receptu drželi staré dobré slaniny) nebo do krabičky zabalit masové knedlíky doplněné majoránkovou omáčkou. Medová kuřecí stehna by určitě také stála za ochutnání. K pití pivo nebo medovinu, jako dezert kulatý tvarohový nebo povidlový koláč, do piknikového batůžku výjimečně zabalit kameninovou lahev a pohárky, dřevěné lžíce a talíře a atmosféra středověku bude dokonalá.

 

 

 

 

 

Publikováno

Cuketové placky

cuketové placky na pikniku, červené prostírání, vybavení piknikového batohu

Doba, kdy na nás cukety neúprosně útočí z regálů v obchodech, ze zahrádek tetiček a babiček a ze všech dalších možných směrů, je právě tady. Rozhodně není na škodu mít po ruce recepty na zpracování cuket a my vám jeden takový přinášíme.
Opět se jedná o jídlo ideální do piknikového batůžku, s jednoduchou přípravou a malou časovou náročností – než se placky v troubě upečou, můžete sbalit zbylé dobroty a potřeby na piknik a pak hned vyrazit.

recept na piknik, cukety s nožem na prkénku, cuketové placky

Na přípravu cuketových placek budete potřebovat:

4 plátky toustového chleba
2 cukety (v našem případě vážily oloupané cukety 450 g)
140 g tvrdého sýra
1-2 cibule
2 vejce
sůl a pepř
tymián, bazalku a petrželku
(případně strouhanka na zahuštění těsta)
olej na potření

Začneme předehřátím trouby na 200°C. V mixéru nebo v robotu se sekacím nástavcem rozmixujeme toustový chléb na měkoučkou a nadýchanou strouhanku. Přesypeme do mísy a postupně nahrubo rozmixujeme/rozsekáme cukety, tvrdý sýr i cibuli.

recept na piknik, mísa s cuketou a strouhankou, kuchyňský robot

Když se všechny ingredience sejdou v jedné míse, podle chuti osolíme, opepříme a přidáme bylinky – tymián, bazalku a petrželku. Pokud je těsto příliš řídké, zahustěte ho další čerstvou strouhankou z toustového chleba. Můžete použít i klasickou, je ale důležité, aby těsto mělo správnou konzistenci, jinak se vám placky při pečení roztečou a udělají se v nich díry (ozkoušeno za vás 😊). Zavilé odpůrce  zeleniny je také možné obměkčit tím, že do těsta přidáme třeba na kostičky nakrájenou slaninu.

Plech vyložte pečícím papírem a rukama vytvořte placky. Ty pak potřete olejem, pečte v troubě deset minut po jedné straně dozlatova, obraťte a pečte dalších deset minut ze strany druhé. Placky jsou skvělé namáčené do obyčejného bílého jogurtu nebo zakysané smetany, můžete i jemně ochutit. Teď už nezbývá než placky i omáčku zabalit do batůžku a vyrazit si užít skvělý piknik.

recept na piknik, cuketové placky před a po upečení

Inspirací nám opět byla Jana Florentýna Zatloukalová, tentokrát s receptem na zeleninové placky. Doporučujeme se na její recept podívat, najdete v něm zeleninové placky ze všech druhů zeleniny, které se vám doma vyskytnou, doporučení na použití chuťově ladících bylinek a koření a další praktické tipy, třeba na zužitkování potravin zbylých od oběda či večeře.

Publikováno

3+1 tip, jak na pikniku udržet jídlo a pití studené

piknikový batoh, termokapsa, studené víno a potraviny

Když vyrazíme v létě na piknik, je sluníčko naším největším potěšením i nejhorším nepřítelem. Užíváme si teplé počasí, ale teplé jídlo a pití nám moc radosti neudělají. Jak této komplikaci předejít a zajistit, že na pikniku bude všechno tak, jak má být?

  1. Je celkem nasnadě použít k uchování teploty nápojů a pokrmů termoobal či termotašku. Bývají (například oproti cestovním ledničkám či chladicím boxům) relativně lehké a skladné. Tady si musíme přihřát polívčičku – velká kapsa v našem piknikovém batůžku Eskero je vyrobena z termoizolačního materiálu, který zpomalí ohřívání vašich nápojů a potravin až o několik hodin. Pokud tedy vyrazíte na piknik s naším batůžkem, svoji „termotašku“ si nesete rovnou na zádech s sebou.
    Neoprénové termoobaly na lahve jsou skvělou volbou, pokud si chcete pojistit tu správnou teplotu vašeho oblíbeného nápoje.
  2. Chladicí bloky, které předem namrazíte v mrazáku, zvyšují účinnost termokapsy batohu, termoobalů i termotašek a pomáhají tak udržet obsah ještě déle studený. Nás zaujala nabídka chladicích bloků e-shopu 4camping, zejména ty tvarované, na plechovky, vypadají celkem prakticky.
  3. Termosek je v dnešní době v nabídce nepřeberné množství, ať už na nápoje nebo na potraviny. V relativně nízké cenové relaci se pohybují např. termosky firmy IKEA, kde najdete i menší termosku na jídlo, ale bezkonkurenční jsou podle nás termosky značky Esbit. Ty jsou vychytané a velmi účinné, jak v případě termosek na jídlo, tak termosek na pití. V termosce Esbit jsme ve vedrech uplynulého týdne dělali test se zmrzlinou – po 4 hodinách v termokapse batohu umístěného na balkóně, kde se teplota pohybovala kolem 36 °C, byla zmrzlina na povrchu mírně povolená, ale jinak báječně studená a osvěžující.
    RADA: Jídlo či pití vydrží déle studené, pokud termosku předem nachladíte studenou vodou nebo pár kostkami ledu.

 

Bonusový tip:

Pokud během chystání pochutin na piknik zjistíme, že v naší kuchyni nejsou k nalezení ty správné chladící vychytávky, můžeme si pomoci pár triky z běžných domácích zásob. Vychlazenou láhev s pitím můžeme přidělat z venku na piknikový batůžek zabalenou do mokrého ručníku, ten ochlazuje svou teplotou a také tím, jak se z něj odpařuje voda.

Jako izolant je také možné použít novinový papír nebo alobal, případně oboje zkombinovat. V tomto případě je potřeba dát pozor, abychom minimalizovali škvíry, kterými by mohlo teplo unikat, a vše důkladně obalit ze všech stran.