Publikováno

Aby piknik nebyl nuda 2. díl – hry do přední kapsy piknikového batohu

Přicházíme s druhým dílem seriálu o zábavě na pikniku. Tentokrát si připomeneme či představíme pár her, které jsou jako dělané do přední kapsy našeho piknikového batohu, bude se tedy jednat o hry, ke kterým využijete prostorově nenáročné pomůcky a piknikový batoh tak může sloužit především svému hlavnímu účelu – donést na piknik co nejvíce skvělého jídla a pití.

I tentokrát se vlastně vrátíme do našeho mládí.

Skákání přes gumu

K této hře jsou potřeba minimálně 3 hráči – a co si budeme povídat, většinou se jednalo spíše o hráčky. Třeba by ale stálo za to zlákat nějakého muže či chlapce k tomu, aby také ukázal, co umí. Potřebovat budete prádelní gumu o délce 4-5 m (v současnosti na googlu po zadání klíčového slova „skákání gumy“ najdete i gumy specializované a barevné).

Skákat můžete mnoha způsoby (překvapilo nás, kolik videí se na toto téma dá najít na youtube), ale my vám představíme základní sestavu a tzv. „školku“.

Sestava spočívá v sérii navazujících skoků, dají se opsat slovy – dovnitř jedna noha, dovnitř druhá noha, dovnitř obě, obě nohy na gumu, obě ven a hotovo. Jelikož ale v tomto případě video řekne víc, než tisíc slov, základní sestavu najdete v prvních 25 vteřinách tohoto videa:

Školku vám zase celkem dobře znázorní tento obrázek:

Základní sestava i školka mají šest úrovní obtížností neboli tříd (ale můžete si i přidávat :)):

1. třída – guma po kotníky,
2. třída – guma do půlky lýtek,
3. třída – po kolena,
4. třída – guma v půlce stehen,
5. třída – guma ve výšce hýždí,
6. třída – do pasu.

Přebírání provázku

I tato zábavy bývala spíš holčičí – s tím, jak na ni, si zase pomůžeme videem:

Zabavíte se donekonečna a stačí k tomu jen provázek o délce přibližně 1 metru.

Skákání přes švihadlo

Kromě skákání přes švihadlo jen tak, kondičně, se můžete pokusit pokořit i další „školku“.

  1. Desetkrát přeskočit švihadlo snožmo.
  2. Devětkrát přeskočit švihadlo se střídáním pravé a levé nohy.
  3. Osmkrát přeskočit pouze po pravé noze.
  4. Sedmkrát přeskočit pouze po levé noze.
  5. Šestkrát přeskočit snožmo, ale se zkříženýma nohama.
  6. Pětkrát přeskočit snožmo, ale točit švihadlo dozadu.
  7. Čtyřikrát přeskočit se střídáním přeskoku snožmo a se zkříženýma nohama.
  8. Třikrát přeskočit švihadlo po jedné noze – pravé, ale točit švihadlo dozadu.
  9. Dvakrát přeskočit švihadlo po jedné noze – levé, ale točit švihadlo dozadu.
  10. „Vajíčko“ – přeskočit švihadlo snožmo, ale ruce se švihadlem jsou před tělem zkřížené.

Kuličky

Pokud se vám podaří najít vhodný plácek a vyhloubit něm důlek, máte vyhráno a můžete se pustit do cvrnkání.

Základní hra (podle Českého kuličkového svazu) je pro dva hráče, kteří ze startovní čáry nejprve hodí jednou svou kuličkou směrem k důlku. Kdo k němu dohodí nejblíž, má možnost určit, kdo začne hrát jako první. Tyto první kuličky si hráči vezmou zpět a pak všech svých deset kuliček, nejprve jeden a pak druhý, rozmístí hodem kolem důlku. Poté se začíná s cvrnkáním a vyhrává ten, kdo jako první dostane do důlku všechny své kuličky (je tedy potřeba, aby byly na první pohled odlišné).

Mnohem víc napětí ale poskytuje hra o kuličky. V té všichni hráči opět házením umístí své kuličky kolem důlku. Ten, kdo má nejvíce kuliček v důlku nebo nejblíže k němu, začíná hrát. Postupně cvrnká kuličky do důlku (a nemusí jen své, může hrát i s kuličkami soupeřů) až do chvíle, kdy se do něj netrefí. V tu chvíli bere z důlku všechny kuličky, které do něj nacvrnkal a ve hře pokračuje stejným způsobem další hráč.

Ve vhodném terénu taky můžete popustit uzdu své fantazii a vytvořit přírodní kuličkodráhu.

Vyřezávání

Stačí s sebou sbalit malý kapesní nožík a starší děti můžete zabavit tím, že si budou vyřezávat lodičky z kůry (tady je ale dobré, aby pak lodičku bylo kde vypustit), či si třeba zdobit hůl, kterou předtím sami v lese našly.

Skákání panáka

Pokud si s sebou vezmete kousek křídy a nebo namalujete panáka klacíkem do prachu, můžete se zabavit skákáním panáka.

Hráč hodí kamínek do prvního pole a pak ho přeskočí až na pole č. 2. Zbytek panáka pak hráč doskáče až k hlavě a vrací se stejným způsobem na start, při cestě zpět kamínek sebere a na uprázdněné pole už normálně skočí. Po něm skáče další hráč. V dalších kolech se hází kamínek postupně na pole č. 2, 3 atd. a svou skákací cestu opakuje, až dokud se kamínek nedotkne všech polí panáka, v tom případě hráč svou hru úspěšně dokončil.

Pokud ale během svého „tahu“ hráč udělá chybu (přešlápne čáru, nedoskočí tam, kam měl či se nestrefí kamínkem do správného pole – což je u vzdálenějších polí už celkem napínavé), vrací se na začátek a v dalším kole se pokouší o zdolání nepřekonané mety.

Hacky sack (také footbag či česky hakysák)

Vzpomínáte si na něj ještě? V éře jeho největšího rozmachu jsme ho hrávali snad všude, včetně školních záchodků. Je to malý látkový či háčkovaný míček se sypkou a vhodně těžkou náplní (např. silikonové kuličky nebo suché luštěniny), který se hráči snaží udržet ve vzduchu pomocí svých dolních končetin (mohou použít koleno, lýtko, nárt, špičku nohy, hrany chodidel) co nejdéle. Odměnou je dobrý pocit ze spolupráce a dosaženého času.

Alternativou je také tzv. freestyle, ten mohou hrát buď jednotlivci či dvojice a jedná se o provádění různých triků (např. obtočení nohy kolem vznášejícího se míčku, zastavení míčku, zapojení neobvyklého místa na těle – hlavy, lýtka…).

Dalšími variantami je footbag net – v podstatě volejbal s hacky sackem, hraje se ve dvou lidech – či golf – kdy footbag je míčkem a noha golfovou holí, cíl je samozřejmě v jamce.

 

Tímto bychom dnešní díl seriálu uzavřeli a společně s vámi se těšíme na další.

V prvním dílu seriálu jsme zavzpomínali na hry našeho dětství, v těch dalších vám přineseme tipy např. na hry karetní, na hry, které se hrají s papírem a tužkou a na hry, které přece jen zaberou trochu víc místa.