Publikováno

Aby piknik nebyl nuda 1. díl – hry našeho dětství

K pikniku patří kromě přívětivého počasí a dobrého jídla taky zábava, která se hodí zejména tehdy, pokud s vámi vyrazí děti (a nebo hraví dospělí 😊).

Proto přicházíme se seriálem plným nápadů na různé hry, které váš piknik oživí a promění v barevnější zážitek.

V prvním díle si připomeneme hry, které jsme my nebo naši rodiče hrávali dříve, osobně si je pamatujeme zejména z devadesátých let 20. století. Jedná se o hry, ke kterým v podstatě nic nepotřebujete, jen dostatek parťáků, takže v piknikovém batůžku zbyde dostatek místa na dobroty a pochutiny.

Nejprve začneme několika pohybovými hrami, po kterých hráčům vyhládne a mohou se pak pustit do jídla, které jim naservírujete.

Cukr, káva, limonáda

Hráči stojí na startovní čáře, v cíli zády k nim stojí „vyvolávač“. Ve chvíli, kdy začne odříkávat: „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum.“, se hráči dají do pohybu směrem k němu. V okamžiku, kdy zazní „bum“, se vyvolávač otočí a ostatní hráči musí zůstat stát na místě bez pohnutí. Koho vyvolávač uvidí se pohnout, ten se vrací na startovní čáru. Kdo jako první dojde do cíle k vyvolávači, vyhrává, stává se sám vyvolávačem a hra začíná od začátku. Vyvolávač může hru ozvláštnit zejména tím, jak rychle „Cukr, káva…“ odříká a jak rychle se otočí.

 

Na schovávanou/Zmizík

Hru na schovávanou určitě známe všichni, tak si ji jen připomeneme – je vybrána tzv. „pikola“, u které jeden hráč počítá (např. do deseti, dvaceti…) a pak se slovy „Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát, už jdu.“ vyráží hledat ostatní hráče, kteří se během počítání poschovávali. Ti se zase naopak mohou snažit nenápadně proplížit k pikole. Pikající hráč se snaží „zapikat“ ty poschovávané, ti poschovávaní se pokouší zapikat pikajícího, oboje slovy „Deset, dvacet, jméno hráče.“ Ten, kdo byl zapikán jako první, piká i v příštím kole.

Pro ozvláštnění cesty na místo, které jste si pro piknik zvolili, se skvěle hodí varianta hry na schovávanou „Zmizík“. V putující skupině je určen hlavní hledač. Ten může kdykoli během cesty vykřiknout „Zmizík!!!“ a začít počítat. Ostatní se musí co nejrychleji poschovávat. Hlavní hledač se po skončení počítání může pohybovat pouze po cestě, nesmí vykročit mimo ni, hledá tedy především pohledem a koho najde, toho zavolá jménem a také označí místo, kde ho vidí (např. „Tomáš za šípkovým keřem!“). Pokud už nemůže nikoho najít a nebo osobu vidí a nedokáže identifikovat jménem, vyhlásí konec hry, pokračuje se v cestě všichni napjatě očekávají, kdy se zase ozve zavolání „Zmizík!!!“.

 

Honzo, vstávej!

Jeden hráč stojí v určité vzdálenosti čelem k ostatním a postupně je oslovuje slovy „Honzo, vstávej!“. Oslovený zareaguje otázkou „Kolik je hodin?“ a odpověď může znít třeba „Tři slepičí!“, „Osm sloních.“ nebo „Dva hadí.“ Hráč se pak pokusí ujít určený počet kroků určeným způsobem (slepičí kroky jsou dlouhé max. 10 cm, sloní jsou nejdelší, jaké daný hráč dokáže udělat a hadí už necháme na vaší fantazii 😊). Ve vymýšlení dalších variant zvířecích kroků vám nikdo nestaví žádné hranice a výzvy, které spoluhráčům předložíte, jsou jen na vás, ale přikládáme i pár tipů na další kroky.

 

Na babu

Ve vymezeném prostoru je předem určená „baba“ a ostatní hráči, které se snaží baba dohonit a jednomu z nich babu předat plácnutím a slovy „Máš babu“. Dalším pravidlem je, že „oplatky se nepečou“, tzn., že ten, kdo teď babu dostal, ji nemůže předat tomu, od koho ji dostal. Ze hry se dá uvolnit tak, že hráč řekne: „Piky piky na hlavu, že na babu nehraju.“

Strašidelnější variantou je tzv. „Krvavé koleno“. Opět má jeden hráč babu, ten je Krvavým kolenem a je schovaný někde stranou. Ostatní se drží za ruce a při chůzi v kruhu odříkávají: „První hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila.“ atd., až jeden z hráčů, který je s Krvavým kolenem předem domluven na konkrétní hodině, vykřikne „Lampa zhasla!!!“, což je pro Krvavé koleno signál, že má vyrazit chytat spoluhráče a pro spoluhráče, že se mají rozprchnout. Kdo je první chycen, je v dalším kole Krvavým kolenem.

Pro malé děti je zase variantou hra „Pan čáp ztratil čepičku“. Je určen čáp, který odříkává slova „Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku….“ a doplní nějakou barvu, např. oranžovou. Hráči ve svém okolí musí honem najít něco oranžového a toho se dotknout prstem, nesmějí to ale najít sami na sobě. Kdo se jmenované barvy dotýká, ten je před čápem v bezpečí. Kdo se barvy nedotýká, toho čáp může chytit a kdo je chycen jako první, stává se pro příští kolo čápem.

 

Domečky pro skřítky

Pokud na piknik vyrazíte do lesa, oblíbenou zábavou je stavění skřítčích domečků – v kořenech stromů, u pařezů, z mechu, klacků, listí, jehličí… Pokud budete chtít, hra pak může vyvrcholit např. přehlídkou domečků, kdy si všichni účastníci vezmou tři kamínky, klacíky nebo něco podobného a hlasují, který domeček se jim líbil nejvíc. Nesmí hlasovat pro svůj a ostatním mohou přidat buď jeden, dva nebo tři hlasy, tzn. že je vyřešena situace, kdy se nemohou rozhodnout mezi třemi domečky nebo se jim ze všech nejvíc líbí jen jeden domeček.

 

Slovní kopaná

Pro chvíle odpočinku na dece s plnými břichy se hodí např. slovní kopaná. První hráč vykopává – řekne nějaké slovo, např. SÝR. Další musí vymyslet slovo, které začíná na poslední písmeno (nebo v jiné variantě slabiku) předchozího slova, tedy např. RACHOT. Takto se hráči postupně střídají a hra většinou končí ve chvíli, kdy už nikoho další slovo nenapadá, vyčerpána celkem brzy bývají slova začínající na písmeno A, na které mnoho slov končí. Žádné slovo nesmí být během jedné hry řečeno dvakrát.

V dalších dílech seriálu vám přineseme tipy např. na hry karetní, na hry, které se hrají s papírem a tužkou, na hry, které se vejdou do přední kapsičky piknikového batůžku a na hry, které přece jen zaberou trochu víc místa.